Haifa, Akko a kibuc Masaryk

Do Haify jsem se vypravil pohodlne klimatizovanym vlackem. Patek rano, nadrazi plne vojaku. Tezko rict, jestli jedou na sabes do kasaren nebo domu. Kazdopadne tvori dobrou polovinu cestujicich. Nekterym je tak sotva osmnact a vetsina z nich ma s sebou samopal. Treba u holek to vypada zajimave, kdyz pekna upravena a nalicena holka s ruzovym batohem na zadech, ma pres rameno samopal.
Vlakem prochazi ortodoxni zid a nabizi pozehnani. Nikdo mu o nej zjevne nestoji. Krajina za okny je kupodivu celkem hodne zarostla, obcas se najdou i lesiky. Musi se nechat, ze Izraelci dokazali s poustni krajinou udelat opravdu hodne.
V pulce cesty mi dochazi, ze vlastne mijim historicky pristav Cesarea, takze vystupuju a vracim se zas kus zpatky, aby mi pak na konecne zastavce rekl chlapik z ochranky nadrazi, ze posledni vlak odtud jede za dve hodiny (ve tri odpoledne) a ze i kdyz pojedu do cesarei taxikem, budu mit na prohlidku max. hodinu. Satracenej sabes.
Takze hodinu na to uz zas prijizdim do Haify. Uz z dalky jsou videt zahrady Bahai, ktere se vinou po celem svahu kopce Carmel nad Haifou. Jejich navstevu zatim nechavam na druhy den a pri prochazce po okoli navstevuju aspon klaster Stella Maris a Eliasovu jeskyni, ve ktere pry nejakou dobu zil prorok Elias. Oboji zavrene, ale vyhledy na more to vynahrazuji. Na Rytovu pocest jsem sporadal cely meloun.
V Haife je stejne vedro jako v Tel Avivu. Resp. ve stinu je nejakych 23 stupnu, ale slunicko pali dost ostre. Na promenade kolem more se citim trochu jak v Karlovych Varech. Naprosto vsichni tu mluvi rusky. I podle dalsich prochazek po meste to vypada, ze Rusu tu zije vic jak polovina. Proc ja jen nejsem trochu starsi a neucil se rustinu jeste na skole. Ted jim leda dokazu rict sbasiba..

V sobotu rano jdu konecne na prohlidku teras bahaiskych zahrad. Je to nejakych 9 hornich a 9 dolnich teras, uprostred je Svatyne prvniho proroka Bahaistu - Baba. Cele zahrady byly dostavene teprve pred osmnacti lety a zpristupnene pred sedmi. Tezko se popisuje, jak dokonale symetricke a dovedene do detailu vsechny terasy jsou. Snad to bude trochu poznat z obrazku..



Jeste vecer opoustim Haifu a vydavam se pak km na sever do kibucu Kefar Masaryk. Je to kibuc, ktery ve ctyricatem roce zalozili imigranti z Ceskoslovenska. Dodnes sice zije uz jeden jediny Cechoslovak, ktery ho tehdy zakladal, a ten uz vzhledem k veku neni moc schopny komunikace. Zato je tu ale jeste jeden vytecny pan, Zeev Muller, ktery prisel do kibucu jako ctrnactilety tesne po valce a doted je ve skvele kondici a mluvi perfektne slovenky. Tenhle pan se me ujima a u vecere mi povida spoustu veci o tom, jak funguje kibuc a jak ho postupne budovali. Zaroven se tenhle pan taky taky stara o muzeum T.G.Masaryka, ve kterem me nechava prespat.

Povidani o kibucu by bylo na hodne radek. Doted tu ke spokojenosti vsech funguje naprosty komunismus. Vsechno patri vsem. Vydelane penize pripadnou kibucu a ten je rovnym dilem rozdeluje mezi cleny. Obdivuhodne je taky to, ze misto, kam v roce 40 prisli puvodni kibucnici, byly z jedne poloviny pisecne duny a z druhe poloviny bazina a dnes je to krasny park, kde je radost zit. Myslim, ze navstevu kibucu Masaryk uz tezko muze nejaky jiny zazitek z Izrele predcit. Nadseny byl v devadesatem roce i Vasek Havel, kdyz kibuc taky poctil svoji navstevou...



Druhy den po snidani se presouvam zase o kousek severneji do mesta Akko. Kdysi to byvalo velke mesto, ve kterem sidlili templari. Nekolikrat ho zplundrovali dalsi vojaci jinych narodu a vir, ale i tak se stare centrum zachovalo a dneska je na seznamu pamatek Unesco. Krome samotnych ulicek, kde ziji vetsinou arabove a arabska mrnata se prohaneji vsude kolem, zatimco tatici kouri vodni dymku, se tu vyradili i archeologove a za poslednich par let se jim podarilo zpristupnit i velke prostory z puvodni pevnosti a chodeb pod mestem. Neni to jen takovy radoby hrad, atrakce pro turisty. Tohle kdysi byvala opravdu velika pevnost a v jejich salech je citit, jak to driv zilo. Pevnost byla par stoleti vyuzivana taky jako vezeni. Naposled za britskeho mandatu a sedelo a dosedelu to hodne dnes opevovanych zidovskych bojovniku za nezavislost Izraele (jak jsem se docet v muzeu, kde mi u vchodu vybalili batoh az do posledni vecicky). Krome nich tu brucel i Bahaullah, hlavni prorok bahaistu.



V jedinem hostelu ve meste stoji ubytovani nekrestanske penize, takze tak hodinu bloudim po Akko, pricemz hlavnimi adepty na prespani se stavaji hrbitov a placek s kontajnerem za benzinkou. Nastesti jsem se pak pripletl pod ruku jednomu chlapikovi, co jel taxikem do mesta Naharia zas o par km severneji. Ac je to pry vyhlasene primorske letovisko, zadny hostel, kde bych za prespani nezaplatil zbytek svych penez nenachazim, takze do dalsich asi dvou hodinach rozbaluju bivak ve vysoke trave na jednom opustenem pozemku. Celou dobu se bojim, ze me zabasnou jako teroristu. Preci jen jeste pred tremi roky na tohle mesto litaly katuse z Libanonu, takze to asi jeste maji trochu v krvi... Ranni koupani v mori tyhle nocni chmury ale dostatecne vynahradilo :o)

Dal se budu presouvat nekam do Golanskych vysin, abych si po mestech uzil taky trochu prirody. Pak Galilejske jezero, Nazareth a dal se uvidi. Mozna uz konecne Jeruzalem...

Haifa, Akko, Kefar Masaryk