Tel Megiddo a cesta do Jeruzalema (Utery 19.5.)

Ackoliv je Tel Megiddo (alias Armageddon) pamatka zapsana na seznamu Unesco, pro bezneho navstevniku tu toho moc k videni neni. Proste rozkopany kopec. Co by ale asi tak clovek od archeologickeho vyzkumu ocekaval, ze... V kazdem pripade ma za sebou ale tohle misto nekolik tisic let staleho osidleni a postupne se tu vystridalo spoustu ruznych kultur, treba Egyptani, Izraelite, Persani, Asyrane. Nemam moc silu to presne vypisovat (a beztak by to bylo spatne). Koho to zajima, podivejte se na wiki, nebo se zeptejte Ryti :o)
Zatim posledni bitva se tu odehrala za prvni svetove valky mezi Britanii a Otomanskou risi a pristi bitva by mel byt finalni zapas mezi silami dobra a zla podle Zjeveni Janova, cili Armageddon.
Krajina kolem ale zatim zadnemu konci sveta neodpovida. Naopak je obdivuhodne, co z ni dokazli Izraelci vytvorit. Kdyz tu kupovali pudu pro svoje prvni kibucy, byvala to pry bezcenna bazina, protoze voda z pramenu a reky se tu rozlevala do krajiny. Kibucnici dokazali vodu usmernit, vyuzit ji na zavlazovani a nebo dokonce na chov ryb a ted je to tu urodny raj. Na podobnych miste musi clovek opravdu vzdat hold tomu, jak dokazali Izraelci tuhle zemi zurodnit.

Megiddo

Z Megidda se presouvam dal opet stopem. Muj cil je sice Jeruzalem, ale stop me bere jen do Tel Avivu (nejakych 60km). Nahodou je to kibucnik z Golanskych vysin. Na otazku ohledne moznosti vraceni Golan Syrii odpovida, ze to sice je moznost, ale takova moznost, ktera temer jiste nenastane. Uvidime.

Z Tel Avivu do Jeruzalema uz dojizdim autobusem. Na autobusaku me ceka nezbytna prohlidka a zrentgenovani batohu pred vstupem do budovy nadrazi. Uvnitr nakupni centrum a na druhe strane rusna ulice. Je asi pet vecer a do centra se mi uz nechce. Jdu jen kousek, k zelnemu trhu na poradny nakup a dlabanec. Ani me moc neprekvapuje, ze policie hlida i vstup na trziste.

Rozhodl jsem se, ze pri hledani noclehu se spolehnu na radu jedne hippisacky z Walk About Love. Podle jejich slov mam pry jet autobusem 17 do Ein Keren a najit "Mama Terasa". To je jedine, co vim a presne podle slov tak i cinim. A kupodivu i nalezam. Misto ve strani na uplnem konci Jeruzalema. Pozemek "Mama Terasa", ktery nekdo dal k dispozici lidem s velkym srdcem a malou penezenkou k tomu, aby tu zili a uzivali si, jak se jim zlibi. Jediny, kdo me tu vita, je velky bily pes a jeho cerny kolega. Pak uz nikdo. Jen par vselijakych improvizovanych stanu a staveni. Vybiram si tedy jednu terasu pro sebe a taky rozbaluju svuj bivak. V noci jsem sice zaslechl nekoho prichazet, ale nikoho jsem ani rano nepotkal. Mam ale v planu se sem jeste vratit, protoze tady musi zit existence hodne pozornosti :o)