Betlem (sobota 23.5.)
O sabesu navic kratce po svitani nebyla silnice zrovna plna aut. Do Jeruzalema jsem ale asi po hodine prece dojel. Nejaky kus mesta jsem presel, abych se dostal na spravny autobusak, nasedl do arabskeho autobusu do Betlema v podstate hned zacal klimbat. Jedine, co si z cesty pamatuju, je obcasny pohled na velkou sedou zed a jedna cedule u cesty, ktera rikala, ze dal je Izraelcum vstup zakazan.
Minibus me vyhodil na konecne na jedne z krizovatek a odjel. Cekal jsem, ze uvidim mesto s viditelnymi nasledky dlouhotrvajiciho konfliktu, opryskane domy a podivne lidi, ale nic takoveho se nekonalo. Vsechno bylo stejne, jen misto izraelskych vlajek vsude vlaly palestinske a prumerne stari aut na silnicich bylo o neco vyssi. V pohode jsem se doptal na cestu a primo po ulici papeze Pavla IV jsem behem pul hodiny dosel az k hlavni atrakci Betlema - bazilice Zrozeni pane.
Jedna se pri o nejstarsi nepretrzite fungujici kostel na svete. Byl postaveny nekdy na zacatku sedmeho stoleti a vsechny valecne konflikty ho zatim usetrily. Ackoliv se starim podoba bazilice boziho hrobu v Jeruzaleme, vypada o poznani lip. Mozna je to tim, ze se o ni nehada sest cirkvi, ale jenom tri - ruska, armenska a frantiskani. Ti posledni si pak pro jistotu postavili vlastni novy a krasny kostel hned vedle. Ten stary ma ale zase puvodni sloupy s obrazky svatych a zbytky puvodnich mozaik a historie z nej primo cisi. Pod bazilikou je celkem rozsahla jeskyne s ruznymi kaplemi a samotnym mistem narozeni Krista - malickym vyklenkem se stribrnou betlemskou hvezdou, darem z Francie. Samozrejme je tu velky naval a tak se na osahani hvezdy ceka fronta. V mem pripade asi tak pul hodky, ale zato me uvnitr nikdo neokrikoval za foceni.
Kousek od baziliky je muzem betlemu z celeho sveta, ve kterem jsem se uprimne bavil tim, jak vselijak muze betlem vypadat. Ve stejne budove je i prodejna palestinskych suvenyru a informacni centrum o okupaci Palestiny. V nem uz jsem se bavil min. Ono se totiz uvnitr Izraele, kde se da velmi snadno zit, taky velmi snadno zapomina, cim vsim je ten luxusni zivot vykoupeny. A shodl jsem se na tom s jednou ceskou, ktera v zije uz osm let v Jeruzaleme, ze se hodne Izraelcu radsi nepta na to, komu driv patrilo to uzemi, na kterem ted ziji.
Od hlavniho turistickeho centra jsem chtel odejit nekam do nejake normalni ctvrte, ale to se mi dloho nedarilo. Zakotvil jsem az Bet Jala, coz je druha, taktez historicka polovina dnesniho Betlema. Mistni panove popijeli kavu a hrali karban. Mladsi panove popijeli lahvove pivo (tim jsem bystre pochopil, ze to asi bude hospoda krestanska). Chvilku jsem s pany posedel, v restauraci opodal pojedl polovinu peceneho kurete a s plnym brichem a spokojeny jsem se vydal zpatky na bus do Jeruzalema.
Na ceste zpatky jeste cekala cely autobus prohlidka na izraelskem check pointu. Kazdy cestujici se musel prokazat pasem, arabove specialnim ID opravnujicim je ke vstupu do Izraele. Ackoliv chapu, ze tohle opatreni je potreba pro omezeni atentatu v Izraeli, stejne mi ale tahle prohlidka prisla dost "dehonestujici", jak se ted hodne v mediich rika.
Celkove mi bylo lito, ze jsem v Betleme a celkove na zapadnim brehu stravil jen tak kratkou chvilku. Vsichni, koho jsem potkal, tu na me byli prijemni, infrastruktura fungovala a celkem dobre jsem se domluvil i anglicky (soudim ovsem pouze podle Betlema, ktery je na tom diky turistum a mnozstvi krestanskych organizaci urcite lip, nez zbytek Zapadniho brehu) Rozhodne by stalo za to na Zapadnim brehu stravit aspon tak tyden nejake dalsi cesty, ale kdovi, jestli to nekdy jeste vyjde.
V Jeruzaleme jsem se rychle ubytoval a jeste se sel podivat ke Zdi narku. Prave koncil sabes a cele prostranstvi pred zdi bylo plne lidi modlicich se klobouku a jarmulek. Mozna tak pres tisicovku lidi a sum jak ulu. Melo to ohromnou atmosferu, ktera se asi tezko da popsat. Resp. ja to neumim a bohuzel ani do fotek se mi ji nacpat nepodarilo.
Minibus me vyhodil na konecne na jedne z krizovatek a odjel. Cekal jsem, ze uvidim mesto s viditelnymi nasledky dlouhotrvajiciho konfliktu, opryskane domy a podivne lidi, ale nic takoveho se nekonalo. Vsechno bylo stejne, jen misto izraelskych vlajek vsude vlaly palestinske a prumerne stari aut na silnicich bylo o neco vyssi. V pohode jsem se doptal na cestu a primo po ulici papeze Pavla IV jsem behem pul hodiny dosel az k hlavni atrakci Betlema - bazilice Zrozeni pane.
Jedna se pri o nejstarsi nepretrzite fungujici kostel na svete. Byl postaveny nekdy na zacatku sedmeho stoleti a vsechny valecne konflikty ho zatim usetrily. Ackoliv se starim podoba bazilice boziho hrobu v Jeruzaleme, vypada o poznani lip. Mozna je to tim, ze se o ni nehada sest cirkvi, ale jenom tri - ruska, armenska a frantiskani. Ti posledni si pak pro jistotu postavili vlastni novy a krasny kostel hned vedle. Ten stary ma ale zase puvodni sloupy s obrazky svatych a zbytky puvodnich mozaik a historie z nej primo cisi. Pod bazilikou je celkem rozsahla jeskyne s ruznymi kaplemi a samotnym mistem narozeni Krista - malickym vyklenkem se stribrnou betlemskou hvezdou, darem z Francie. Samozrejme je tu velky naval a tak se na osahani hvezdy ceka fronta. V mem pripade asi tak pul hodky, ale zato me uvnitr nikdo neokrikoval za foceni.
Kousek od baziliky je muzem betlemu z celeho sveta, ve kterem jsem se uprimne bavil tim, jak vselijak muze betlem vypadat. Ve stejne budove je i prodejna palestinskych suvenyru a informacni centrum o okupaci Palestiny. V nem uz jsem se bavil min. Ono se totiz uvnitr Izraele, kde se da velmi snadno zit, taky velmi snadno zapomina, cim vsim je ten luxusni zivot vykoupeny. A shodl jsem se na tom s jednou ceskou, ktera v zije uz osm let v Jeruzaleme, ze se hodne Izraelcu radsi nepta na to, komu driv patrilo to uzemi, na kterem ted ziji.
Od hlavniho turistickeho centra jsem chtel odejit nekam do nejake normalni ctvrte, ale to se mi dloho nedarilo. Zakotvil jsem az Bet Jala, coz je druha, taktez historicka polovina dnesniho Betlema. Mistni panove popijeli kavu a hrali karban. Mladsi panove popijeli lahvove pivo (tim jsem bystre pochopil, ze to asi bude hospoda krestanska). Chvilku jsem s pany posedel, v restauraci opodal pojedl polovinu peceneho kurete a s plnym brichem a spokojeny jsem se vydal zpatky na bus do Jeruzalema.
Na ceste zpatky jeste cekala cely autobus prohlidka na izraelskem check pointu. Kazdy cestujici se musel prokazat pasem, arabove specialnim ID opravnujicim je ke vstupu do Izraele. Ackoliv chapu, ze tohle opatreni je potreba pro omezeni atentatu v Izraeli, stejne mi ale tahle prohlidka prisla dost "dehonestujici", jak se ted hodne v mediich rika.
Celkove mi bylo lito, ze jsem v Betleme a celkove na zapadnim brehu stravil jen tak kratkou chvilku. Vsichni, koho jsem potkal, tu na me byli prijemni, infrastruktura fungovala a celkem dobre jsem se domluvil i anglicky (soudim ovsem pouze podle Betlema, ktery je na tom diky turistum a mnozstvi krestanskych organizaci urcite lip, nez zbytek Zapadniho brehu) Rozhodne by stalo za to na Zapadnim brehu stravit aspon tak tyden nejake dalsi cesty, ale kdovi, jestli to nekdy jeste vyjde.
 |
| Betlem |
V Jeruzaleme jsem se rychle ubytoval a jeste se sel podivat ke Zdi narku. Prave koncil sabes a cele prostranstvi pred zdi bylo plne lidi modlicich se klobouku a jarmulek. Mozna tak pres tisicovku lidi a sum jak ulu. Melo to ohromnou atmosferu, ktera se asi tezko da popsat. Resp. ja to neumim a bohuzel ani do fotek se mi ji nacpat nepodarilo.
vystavil cibik | 12:34
Počet komentářů: 0:
Přidat komentář
<< Domovská stránka