Jeruzalem, den druhy (ctvrtek 21.5.)
Na strese hostelu me vzbudilo slunicko. Kolem osme uz opekani ve spacaku neslo vydrzet a vcerejsi vysedavani u internetu jsem tak nedospal ani nahodou. Dnes jsem se rozhodl projit dalsi pamatky Jeruzalema a vecer pak odjet nekam k Mrtvemu mori.
Posilen horkou pitou z pekarny jsem propletl k Herodove brane stareho mesta a dal se placal po silnici plne autobusu se stejnym cilem - Zahrady Behtsemanske a Kostel vsech narodu.
Tesne u kostela je jeste udajna hrobka Panny Marie, kterou jsem navstivil jako prvni. Je to kobka asi deset metru pod zemi, ktera zustala zachovana ve verzi, jakou vybudovali krizaci. Dnes patri recke ortodoxni cirkvi a jako ostatni kostely recke a ruske cirkve, ktere jsem mel zatim moznost videt, to tu vypada, jako by krizaci byli i posledni, kdo naposled utirel prach a nabilil steny. Uvnitr je samotna hrobka, oltarova stena plna ikon a pop, ktery za vetsinou dolarove bankovky prodava svicky. Ja mu dal jeden sekel (tj. asi 5,50) :o)
Hned vedle stojici bazilka vsech narodu, to je uz neco uplne jineho. Je to relativne nova stavba (asi 100let stara), ale vybudovana ve stylu starych bazilik. Takze ma v sobe vsechnu uctyhodnost starych svatostanku, ale pritom i trochu moderni smrnc. Vyzdobena je nadhernymi mozaikami ve stylu byzantskych mozaik a okny z alabastru. Pod oltarem je ponechany kus skaly, na kterem (jestli jsem to z mozaik dobre pochopil) na sebe Kristus vzal utrpeni celeho sveta. Mala zahradka na nadvori kostela hosti prastare olivovniky, z nich nektere jeste pamatuji ziveho Jezise. Kolem pobihaji Arabove, kteri cile prodavaji suvenyry. Za verejne zachody chteji nehorazne 2 sekely a taxikari chodi curat na zed vedle zachodku.
Vystup na Olivovou (nebo taky Oliveckou) horu dal zabrat. Zato jsem si ale mohl zadarmo prohlednout rusky pravoslavny klaster, kde me nepustili ani do kostela ani do kurniku, takze mi zbyl jen vyhled na druhou stranu Hory a osklivou sedivou zed oddelujici Jeruzalem od Betlema a zbytku palestinskeho Zapadniho brehu. V dalsi pamatce vedle - male mesite - jsem zaplatil tri sekely za to, abych nevidel uz vubec nic (resp. kus skaly, kde pry mel byt otisk Kristovy nohy, ale to uz bych za podobnou pamatku mohl prohlasit uplne cokoliv. I kdyz, kdo vi, treba to bylo jedine opravdove misto a ja ho takhle pohanil).
Nasleduje sestup z Olivove hory a vystup na horu Sion. Tam je to, o cem si zidove mysli, ze je to hrobka krale Davida, a o patro vys na ni zas misto, o kterem si krestane mysli, ze zde probihala Kristova posledni vecere.
Tolik prozatim Jeruzalemske pamatky (a to je jen maly zlomek toho, co vsechno v Jeruzalemu laka turistu). Byl cas opustit mesto. To se trochu protahlo diky nejakemu podezrelemu zavazadlu na autobusaku, diky kteremu bylo asi na hodinu uzavrene cele treti, odjezdove patro. Dalsi aspon pulhodinu trvalo, nez se nalodili cestujici a jelo se. Sedadlo na me nevyzbylo, tak jsem se po vzoru mistnich usadil v ulicce a skoro okamzite usnul.
Mel jsem namireno jen k hornimu cipu Mrtveho more, k plazi Qualia. Ackoliv jsem zduraznoval, ze chci vystoupit u plaze, autobus me zavezl asi o dva km dal, ke kibucu Qualia. Ackoliv bylo uz po seste, potil jsem se i pri sezeni na autobusove zastavce. I kdyz podle Lonely Planeta jsem cekal, ze to tu bude mnohem horsi.
Prislo mi, ze uz jedno, jestli mam stopovat dva km zpatky na sever, nebo jet dal na jih a tak jsem misto do Qualii dojel nakonec az o nejakych 80km dal, pod pevnost Mesada. A stopovani to bylo moc prijemne, protoze po ceste jsem potkal dalsi stopare, co si jen tak vyrazili na jih k Rudemu mori do Eilatu. Byli to ohromne fajn lidi. Stejne jako ti, co me vezli (prvni chlapik jel do nejakeho kibucu na vikendovy festival new age plny tance a muziky a meditaci, a ti druzi, manzelsky par s asi rocni dcerkou, me zas odvezli az primo ke vstupu do narodniho parku.
Ustal jsem si v pousti kousek od hlavni brany a na suche zemi, v teplem vzduchu a s hvezdami nad hlavou se mi spalo bajecne.
Posilen horkou pitou z pekarny jsem propletl k Herodove brane stareho mesta a dal se placal po silnici plne autobusu se stejnym cilem - Zahrady Behtsemanske a Kostel vsech narodu.
Tesne u kostela je jeste udajna hrobka Panny Marie, kterou jsem navstivil jako prvni. Je to kobka asi deset metru pod zemi, ktera zustala zachovana ve verzi, jakou vybudovali krizaci. Dnes patri recke ortodoxni cirkvi a jako ostatni kostely recke a ruske cirkve, ktere jsem mel zatim moznost videt, to tu vypada, jako by krizaci byli i posledni, kdo naposled utirel prach a nabilil steny. Uvnitr je samotna hrobka, oltarova stena plna ikon a pop, ktery za vetsinou dolarove bankovky prodava svicky. Ja mu dal jeden sekel (tj. asi 5,50) :o)
Hned vedle stojici bazilka vsech narodu, to je uz neco uplne jineho. Je to relativne nova stavba (asi 100let stara), ale vybudovana ve stylu starych bazilik. Takze ma v sobe vsechnu uctyhodnost starych svatostanku, ale pritom i trochu moderni smrnc. Vyzdobena je nadhernymi mozaikami ve stylu byzantskych mozaik a okny z alabastru. Pod oltarem je ponechany kus skaly, na kterem (jestli jsem to z mozaik dobre pochopil) na sebe Kristus vzal utrpeni celeho sveta. Mala zahradka na nadvori kostela hosti prastare olivovniky, z nich nektere jeste pamatuji ziveho Jezise. Kolem pobihaji Arabove, kteri cile prodavaji suvenyry. Za verejne zachody chteji nehorazne 2 sekely a taxikari chodi curat na zed vedle zachodku.
Vystup na Olivovou (nebo taky Oliveckou) horu dal zabrat. Zato jsem si ale mohl zadarmo prohlednout rusky pravoslavny klaster, kde me nepustili ani do kostela ani do kurniku, takze mi zbyl jen vyhled na druhou stranu Hory a osklivou sedivou zed oddelujici Jeruzalem od Betlema a zbytku palestinskeho Zapadniho brehu. V dalsi pamatce vedle - male mesite - jsem zaplatil tri sekely za to, abych nevidel uz vubec nic (resp. kus skaly, kde pry mel byt otisk Kristovy nohy, ale to uz bych za podobnou pamatku mohl prohlasit uplne cokoliv. I kdyz, kdo vi, treba to bylo jedine opravdove misto a ja ho takhle pohanil).
Nasleduje sestup z Olivove hory a vystup na horu Sion. Tam je to, o cem si zidove mysli, ze je to hrobka krale Davida, a o patro vys na ni zas misto, o kterem si krestane mysli, ze zde probihala Kristova posledni vecere.
Tolik prozatim Jeruzalemske pamatky (a to je jen maly zlomek toho, co vsechno v Jeruzalemu laka turistu). Byl cas opustit mesto. To se trochu protahlo diky nejakemu podezrelemu zavazadlu na autobusaku, diky kteremu bylo asi na hodinu uzavrene cele treti, odjezdove patro. Dalsi aspon pulhodinu trvalo, nez se nalodili cestujici a jelo se. Sedadlo na me nevyzbylo, tak jsem se po vzoru mistnich usadil v ulicce a skoro okamzite usnul.
Mel jsem namireno jen k hornimu cipu Mrtveho more, k plazi Qualia. Ackoliv jsem zduraznoval, ze chci vystoupit u plaze, autobus me zavezl asi o dva km dal, ke kibucu Qualia. Ackoliv bylo uz po seste, potil jsem se i pri sezeni na autobusove zastavce. I kdyz podle Lonely Planeta jsem cekal, ze to tu bude mnohem horsi.
Prislo mi, ze uz jedno, jestli mam stopovat dva km zpatky na sever, nebo jet dal na jih a tak jsem misto do Qualii dojel nakonec az o nejakych 80km dal, pod pevnost Mesada. A stopovani to bylo moc prijemne, protoze po ceste jsem potkal dalsi stopare, co si jen tak vyrazili na jih k Rudemu mori do Eilatu. Byli to ohromne fajn lidi. Stejne jako ti, co me vezli (prvni chlapik jel do nejakeho kibucu na vikendovy festival new age plny tance a muziky a meditaci, a ti druzi, manzelsky par s asi rocni dcerkou, me zas odvezli az primo ke vstupu do narodniho parku.
Ustal jsem si v pousti kousek od hlavni brany a na suche zemi, v teplem vzduchu a s hvezdami nad hlavou se mi spalo bajecne.
 |
| Jeruzalem |
vystavil cibik | 11:14
Počet komentářů: 0:
Přidat komentář
<< Domovská stránka